Čtvrťáci byli na CYKLISTICKÉM KURZU ve Štířím dole, květen 2025

Abychom mohli v 10 letech samostatně a bezpečně na silnici, tak jsme vyrazili na čtyřdenní cyklistický kurz. Aprílové počasí v květnu jsme sice nečekali, ale díky sluníčkovým dnům jsme zvládli i ty deštivé. Náš námořnický tým nedokázalo nic odradit, déšť, bláto, zima, fyzická námaha ani brzké ranní vstávání na turnaj ve vybíjené. Ten se shodou okolností konal ve Ždírci nad Doubravou, a to jsme měli coby kamenem dohodil. Takže bylo od první chvíle jasné, že se musíme zúčastnit. Vstávali jsme bez řečí v šest ráno po předchozí 30 km celodenní vyjížďce do zimy a deště. Nasedli jsme na kola a už jsme frčeli. V naší skupině jsme byli čtvrtí a dále jsme nepostoupili. To nám ale vůbec nevadilo, pro vítězství si pojedeme příští rok, až budeme páťáci. Teď jsme potřebovali vědět, jak to chodí a co je potřeba ještě natrénovat. Naše mise byla vrchovatě splněna!

Celodenní vyjížďku jsme zvládli všichni. I ti, co první den mysleli, že už nikdy nikam nedojedou. Počasí přálo, sluníčko svítilo. Podívali jsme se k víle Strašilce, na Velké Dářko, do Polničky a k Pilské nádrži. Tam jsme si to opravdu užili. Stálo to rozhodně za to a zpáteční cesta již byla hračka. Šlapali jsme ostošest, když jsme měli bouřku v zádech.

Taky jsme hledali poklady, luštili křížovky a zašifrované zprávy, trénovali vybíjenou, přehazovanou a fotbal. Hráli jsme živé pexeso a spousty dalších her.  A při tom všem jsme nezapomněli fandit našim hokejistům. Najezdili a nachodili jsme mnoho kilometrů, a hlavně jsme táhli za jeden provaz a hodně jsme si to užili. Odpočinuli jsme si ve vířivce. Večer jsme se věnovali teorii dopravní výchovy a zabrousili jsme i do matematiky ( …na turnaji ve vybíjené bylo 12 týmů po 12 hráčích. Kolik tam bylo hráčů?), geometrie (…namaluj si čtverec o délce strany půl metru) a dějepisného učiva (…pantomima důležitých historických událostí z naší historie). Výsledky byly hodně zajímavé, ale rozhodně jsme se všichni hodně zasmáli. A o to hlavně šlo.

Všichni si vyzkoušeli několikrát projet jízdu zručnosti a jízdu pomalosti, což bylo mnohem obtížnější, než se na první pohled zdálo. Ovládat velká kola nám hned tak úplně nešlo, ale nic nás nemohlo od dalšího trénování odradit. A nakonec jsme to zvládli. Jsme prostě fakt dobří!

Všem zúčastněným dětem i dospělým patří palec nahoru a velké poděkování. Bylo mi ctí.

Mgr. Šárka Bucherová